Všechno důležité máme od Boha. Bůh je vždy první a na nás je, abychom na jeho nabídky reagovali naší svobodnou odpovědí a to s odpovědností.
  Začali jsme nový církevní liturgický rok adventem.
  Advent znamená příchod, slíbený příchod Mesiáše.
  Na nás je odpovědět na tuto nabídnutou záchranu lidstva, a každého z nás - osobně, svou připraveností, tedy přípravou.
Kdo sledujete fotbal, hokej či jiný sport, víte, že dá-li hráč gól bez přípravy, je  oceňován. Je to však skutečně – bez přípravy?
Bez zpracování, bez bezprostřední přípravy ano.
Proč je to tedy oceňováno?  Mnohokrát totiž musela být taková, či podobné situace, trénována, nacvičována, připravována, jinak by si hráč bez dlouhodobé přípravy spíše ublížil, než trefil míč či dokonce bránu.
Na začátku muselo stát rozhodnutí : chci být připraven na všechny možné situace, chci je mít natrénované i s vědomím, že velké úsilí se projeví „střelou bez přípravy“ jen občas.
A povede-li se taková střela, je oceňována, protože je za ní vidět mnohé úsilí a vědomí, že se nejedná o standardní řešení situace, že se povedlo nalézt správné řešení na základě dlouhodobých správných rozhodnutí.
A to jde jen o hru.
Jak je to v našem životě ? Jak je to s naší přípravou na čtverý příchod Páně? Pozlátko tzv.atmosféra vánoc, to přijde i bez naší přípravy. Přijde však Kristus do našich rodin ? Kristus se nám nabízí v eucharistii. Přijímáme jej ?
Celý náš pozemský život je přípravou na život věčný. Když nepadá sníh, v parném létě, se dětem může zdát, že není přece možné, aby někdy napadl.
Rozumově víme, že smrt se nás týká a přece se nám může zdát, že ne bezprostředně a můžeme žít tak, jako by nebylo třeba se na ni připravit.
Je důležité se na setkání s Kristem připravit. Stále mít na paměti ono životní rozhodnutí pro Boha a všechna další rozhodnutí v životě dělat s vědomím, zda mají vliv na naši spásu či jde o věci zcela pomíjivé.
Svět bez Boha není nikdy na nic připraven, svět bez Boha žije praktický ateismus, jako by Bůh a věčnost neexistovali.
Rozhlédněme se kolem sebe, po světě z něhož je Bůh vytlačován na okraj.
Politici, ekonomové, sociologové, manažeři, odborníci všeho druhu – stále něco předpovídají, analyzují, scházejí se – nejlépe začnou před setměním a pak dlouho do noci.
Najednou je krize a v plné nahotě je vidět, že dlouhodobá příprava se nekonala. Bez Boha se vždy žije Carpe diem – urvi,co se dá.
Scénář B připraven není, neviditelná ruka trhu mlčí a tak se zdá, že se mnozí vrátili do dětských let a jejich vzorem je Brouk Pytlík.

Přijde-li krize umírání a my budeme takto připraveni, pak nám pomoz Pán Bůh.
Co tedy s tím ?
Boj proti korupci vlastního myšlení. Nenechat se ošálit tím, kterého Písmo sv.nazývá otcem lži, nenechat obelhávat vlastní svědomí, nevymlouvat se na veřejné mínění, na druhé a na to, že to tak dělají všichni.
Den co den se ptát : Co Bůh dnes na mne chce , co mi nabízí ?
Den za dnem dělat rozhodnutí pro dobro, vždyť i ve slově rozhodnutí slyšíme ono hodný, ale i hodně.
Oddělí-li člověk denně věci vhodné, hodné, bude-li rozhodný a rozhodnutý pro praktické dobro ve svém životě, poté rozhodně udělá hodně – a to nejen v politice.

Přeji Vám požehnaný advent, milostiplné svátky Narození a lásku k bližním.